Když jsem si na začátku roku 2011 říkala, jaký tak bude tento rok, byla jsem přesvědčená o tom, že bude zlomový. Jak až moc jsem netušila, ale předpokládala jsem, že se to bude týkat zejména práce a byznys věcí. Tento rok zlomový doopravdy byl, i když úplně jinak, než jsem čekala a v mnoha směrech absolutně předčil má očekávání.
Byznys
V tomto roce jsem měla velké štěstí na zajímavé lidi, kteří mě v byznyse pošoupli dopředu, ukázali mi něco, co jsem předtím neviděla nebo dostala informaci, která mi pomohla vidět věci jinak. Díky Víkendové akademii GE jsem se mohla dostat k lidem jako je Petra Rychnovská (investorka 4. řady Dne D), Pavel Komárek (Erudia), Madla Čevelová (Marketingová kouzla) nebo Tomio Okamura, za ještě větší posun pak vděčím Robertu Vlachovi (portál Na volné noze) a Milanu Sedláčkovi (Valtické podzemí). Na víkendové akademii jsem také poznala Moniku Komjati - majitelku eshopu s kosmetikou Calinesse, s kterou se gLove (můj projektík na rukavice pro dvě ruce) pro letošní zimu spojil. Dětská verze gLove letos získala taky 1. místo v soutěži Český vynález na iDnesu. Co se týká dalších projektů - s pivním kalendářem jsem obsadila 8. místo na soutěži Nápad roku 2011, týdeník Ekonom pak tomuto nápadu věnoval celostránkový článek. Dál fungují i mé další shopy psipelisky.cz a molis.cz.
Práce
Jak už jsem se tady na blogu zmiňovala, odešla jsem po víc jak 3 letech z IBM. Rozhodně to byl jeden z nejlepších kroků v roce 2011, který mi umožnil posunout se dál. Myslela jsem, že se jen tak zaměstnat už nenechám, přece jen s mými projektíky je práce docela dost, ale člověk míní a krásný náhody mění:) Občas přijde taková příležitost, kdy neskočit po ní by byla velká škoda. Takže jsem skočila:)
Puzzle rekord - nový světový rekord v Miroslavi
Asi největší divočina, jakou mám na svědomí:) Pokus o překonání světového rekordu ve skládání puzzle 32.256 dílků na čas - a podařilo se:) 50 skládačů makalo ve dne v noci (doslova), aby tento rekord pokořili. Těžko dát do slov celkovou atmosféru na této akci, ale aspoň částečně je možné vidět průběh akce na tomto videu.
Ještě větší divočina než samotná akce však byla příprava. Jelikož se jednalo o duel s městem Lipová, měli jsme šibeniční termín na zařízení celé akce: 50 skládačů, sponzoři, prostory, trička, plakáty, zajištění jídla, tiskových zpráv - od prvního nápadu "co kdybysme do toho šli" do 1. dne akce uplynuly asi 3 týdny... Celá tato akce byla hrozně zajimavá ze všech možných úhlů pohledu. Určitě je úžasný a emočně silný, když se lidi dokáží spojit a jít za společným cílem. Pro mě však tahle akce znamenala především překročit svůj stín a pustit se do věcí, který mě přišly do té doby šíleně stresový. Jak má někdo panickou hrůzu z pavouků, já ji měla z toho postavit se před lidi/kameru/diktafon... Nakonec mě to potkalo všechno:) Jak natáčení pro TV, přímý vstupy v rádiu, rozhovory s novináři a jako završení - proslov o puzzle rekordu na koncertě Petra Bende, kde bylo kolem 300 lidí... Moderátorka ze mě určitě nikdy nebude, ale já jsem byla za tuhle zkušenost hrozně ráda.
Zámek Miroslav
Srdcová záležitost. Vytvořila jsem pro vedení města Miroslav projektový záměr s nástřelem toho, jak by se dal zámek využít. S maminou jsme měly schůzku s místostarostou i starostou, kde jsme nastínily, jak by to mohlo pokračovat. Všechno vypadalo na dobré cestě, vytvořila se skupina lidí, kteří na zámku chtěli pracovat. Pořád jsme byli ze strany města utvrzovány, jak je každá aktivita vítána. Takže jsme se dali do práce, ale bohužel město otočilo. Naše aktivity jsme tedy museli stopnout a osud zámku je bohužel zase ve hvězdách:(
Domeček
Domeček je konečně pod střechou:) Bohužel se tedy o dost prodražil, takže teď bude nějaký čas spinkat než zas v prasátku přibudou finance. Rozpis nákladů hodím snad do konce ledna na domečkovej web. Bohužel teď nemám aktuálnější fotku, kde už jsou i křidlice, každopádně chluby chlub:)
Poznání
Nejdůležitější, co se v roce 2011 stalo, bylo velký poznání mě samé. Po odchodu z IBM jsem zůstala doma: já extrovert, kterej nutně potřebuje lidi k životu, jsem téměř celej den dnem za dnem byla zavřená sama v bytě. Sezóna prodejů ještě nebyla, takže jsem celej den jen přemýšlela. Vlastně všechno na čem jsem si zakládala svou identitu se zákonitě muselo složit. Najednou jsem viděla spoustu hloupých vzorců chování, který pořád opakuju, zkoumala jsem na co, kdy a jak reaguju. Věcí, který jsem o sobě zjistila, je moc na to, aby se vešly do jednoho odstavečku, proto to nechám na jeden celý článek. Každopádně jestli jsem si myslela, že rok 2011 bude zlomový, byl zlomový právě v mé cestě ke mě samé.
Poděkování
Nevím, jestli se mi podaří dát do pár slov vděčnost, kterou cítím. Poděkování patří spoustě lidem, od kterých se můžu učit a kteří se v mým životě vědomě či nevědomě ocitli. Ať už fyzicky, virtuálně, formou knížek či filmů. Díky moc!
A spešl poděkování patří Jardovi za to, že se mnou tuhle cestu sdílí. Muck:)