O téhle knížce mluvili snad všichni. Šlo to ze všech stran, a když se na idnes.cz objevil online rozhovor s Kmentou, tak mi reakce čtenářů nedaly a už jsem pádila do knihkupectví pro svou trofej. Začetla jsem se a knížku jsem nepustila během následujících několika hodin z ruk.
Po přečtení prvního dílu se mi chtělo brečet. No trochu přeháním, ale tahle knížka mi dala pořádnou facku a v kanadách se prošla po mých naivních ideálech o spravedlivém světě. Pár hodin po přečtení prvního dílu jsem běžela pro díl druhý - Krakatice. A pak jsem usedavě přemýšlela:).
Přesto, že oba díly považuju za hodně zajímavé a přínosné čtení, nemůžu se zbavit dojmu, že se pan Kmenta snaží svými komentáři k přepisům telefonních hovorů posunout jejich význam tak, aby seděly jím vykonstruovanému scénáři. Věřím, že základ tvoří fakta, ale i s těmi se dá šikovně hrát a posunovat význam podle vlastních spekulací. A ve víru toho všeho nakonec člověk úplně ztrácí přehled, kdo je vlastně hodný a kdo zlý:) Navíc z toho Mrázek tak nějak vychází jako hrdina, ne jako mafián…
Tak jako tak ve mně zůstala hořkost a pocit velkýho zmaru. Že vlastně vůbec nemá smysl se o něco snažit, když za provázky tahá někdo v pozadí a politikům je jedno, jaký to má na lidi dopad. Slovo úplatek dostalo zcela konkrétní význam – jak to vlastně funguje, za co, kolik a proč. Touhle knihou se tak nějak naplno dostalo na světlo, proč vlastně politikům chutná moc. Ne že by to dřív nebylo známý, ale teď to dostalo až děsivě konkrétní podobu. Napadá mě akorát přirovnání s rakovinou: všichni víme, že je to zlá a těžká nemoc a že tady existuje. Ale až když onemocní někdo blízký, dostane rakovina úplně jiný rozměr a její zhoubnost se ukáže v plné síle.
Ale ať na tom najdu aspoň něco pozitivního... Fascinuje mě vynálezavost vyšetřovatelů, že spis pojmenovali právě Krakatice. Věděli jste o jaký jde vlastně zvíře? Wikipedie nám říka:
Krakatice obrovská (Architeuthis dux) je druh krakatice. Jedná se o jeden z největších druhů hlavonožců. Krakatice obrovská (společně s kalmarem Hamiltonovým) má největší oko v živočišné říši (průměr přes 30cm). Jedná se o aktivního predátora. (Než byla pořízena série jejích fotografií, spekulovalo se, zda krakatice neloví pouze pasivně.) Od poloviny 90. let 20. století se pokoušelo vyfotit živou krakatici několik expedic, ale bez úspěchu. Připevňovali kamery na živé velryby nebo na ponorky. Poprvé se tento druh krakatice podařilo vyfotit živou dvěma japonským vědcům (Cunemi Kubodera a Kjóiči Mori, Ogasawara Whale Watching Association) v severním Pacifiku u Boninských ostrovů (Ogasawara) jihovýchodně od Japonska, asi 16 km (10 mil) od hlavního ostrova Čičidžima v hloubce 900 m. Záběry získali již 20. září 2004 v 9:15 a oznámili to 27. září 2005 v časopise Proceedings of the Royal Society B. Během čtyř hodin získali ve třicetivteřinových intervalech přes 500 fotografií a jedno ze dvou dlouhých chapadel. Přilákali ji návnadou na ryby připevněnou ke kameře. Délka chapadla: 5,5 m. Délka krakatice odhadnutá na základě délky chapadla: 8 metrů. Pravděpodobně se jednalo o dospělou samici.
A tady ještě jedna fotečka, jak krakatice vypadá v reálu:
Dlouhý chapadýlka, velký oko bdící nad děním široko daleko a zároveň nedostižnost Mrázka krásně vystihují. Ale i přesto si říkám, že jak je tenhle predátor zajímavý, možná měl zůstat tam, kde byl - nedostižný ve velkém oceánu. Možná nemusíme znát všechno. Protože i teď, když víme, se stejně nic nezmění a život jde dál. Kdybysme nevěděli, možná by se nám spalo líp.
Mě tedy určitě.