To si tak člověk plánuje víkend, když v tom se mu objeví v mailboxu liebesbrief od kamaráda. Žeprý mají zrovna cestu tou naší miroslavskou kotlinou a zastaví se i v kulturáku, aby předvedli něco ze svýho muzikantskýho umu. A jelikož a protože jsem se v Miroslavi zrovna vyskytovala, upalovala jsem vstříc světlým zítřkům alternativního instrumentálního rocku.
Ten, kdo přišel s rčením "za málo peněz hodně muziky", by na koncertě WFC určitě zaplesal. Vstupné bylo dobrovolné a hudba super. Tu vlastně můžete posoudit i na stránkách kapely. Muzikantsky prostě špička. Pěkně se nám ti kluci miroslavští vypracovali. A když měl bubeník několikaminutové sólo na bicí, tak trochu se mi zaleskla v oku nostalgická slza. Proč?
Bylo nebylo v dobách kdysi dávných, kdy jsem byla ještě mladá a perspektivní, nosila na tričku fotku Angela z Kelly Family a tajně snila o budoucnosti v společnosti jeho 11 bratrů (a sester), jsem vymyslela lišácky vychytralý plán. Aby si mě všiml, musím se k němu dostat a jak jinak, než tím, že se naučím hrát na hudební nástroj, udělám skupinu, budu slavná, dostanu se do Dortmundu na Bravo Super Show a v zákulisí mu řeknu, o čem že ta pravá láska vlastně je. Od myšlenky nebylo daleko k činům, zlanařila jsem pár spolužaček a začaly jsme chodit do místního Domu dětí a mládeže hrát na kytaru. Hodně brzy už jsme kolektivně pěly Stánky a Dajánu a další táborákový songy. Svoji muzikantskou budoucnost jsem viděla v jasných barvách.
Potom, co jsme zvládly víc jak tři akordy se začala rodina hudebních nástrojů rozrůstat: basa, klávesy, flétna, tamburína a bonga. Učily jsme se zpívat na mikrofon, dávaly jsme dohromady písničky, nakonec jsme i písničky samy skládaly. A pak měl přijít náš první velký koncert. A taky přišla první sázka (resp. spíš hecování) s ředitelem DDM, "naučit" se na bicí během tří týdnů tak, abych odehrála hodinový koncert pro cca 400 lidí. Bonga měly letecký den, já sehnala bicí a hrála a hrála. Bohužel z pódia moc fotek nemám, jedna z mála (naše první vyprodaná hala aneb vystoupení pro školy v místním kulturáku:D
Laskavého čtenáře bych ráčila upozornit na vysoce sofistikované oblečky:) Tady ještě jednou a blíž (foto s fanoušky - kluci z osmé cé:))
Prosím o žádné poznámky na můj účes alá Beatles, část o změně image, abych byla pro Angela krásná a neodolatelná, měla přijít následně.
A ještě něco málo fotek: Detaily ještě v pěti, na další fotce už o rok starší a už jen ve čtyřech.
A jako správně sociálně smýšlející jsme se i účastnili akcí pro děti (tohle měla být fotka pro Bravíčko:)
No nakonec jsme se do Bravíčka nedostaly. Naše cesty se rozešly a Detaily se úplně rozpadly.
Ale když nic jinýho, tak po nás zůstala další generace dětí, který se učily na nástroje a dávaly dohromady nový a nový skupiny. Kapel je už v Miroslavi tolik, že vznikl samostatný letní rockový festival. A proč to píšu dohromady s koncertem Waiting for celebration?:)
Protože to jsou muzikanti, co přisli po nás a zůstali u toho:)